Pokud vyšlete svého zaměstnance na pracovní schůzku nebo obchodní jednání mimo pracoviště, tak má nárok na stravné, proplacení jízdného nebo na náhradu za použití vlastního auta. Na co vše mají vaše zaměstnanci nárok a jak se v tom vyznat? Jdeme na to. 🙂
Jak to funguje?
Jak napovídá název, jde o náhradu za to, že si na cestě zaměstnanec musel někde koupit svačinu nebo oběd. Pokud má zaměstnanec nárok na stravné, tak v ten den už nemá nárok na stravenku nebo stravenkový paušál.
Pro zaměstnavatele je správně určené stravné daňovým nákladem a neodvádí ze své strany odvody. Pro zaměstnance se jedná o příjem, který taktéž nepodléhá pojistnému a ani dani z příjmu.
Samotné vyúčtování si pak má připravit zaměstnanec dle sazeb, na které má nárok podle zákona a zaměstnavatele. Vyúčtování předá zaměstnavateli, který mu takto správně vypočtené stravné proplatí. 🙂
Stravné za pracovní cestu v Česku
Nárok vzniká, když je zaměstnanec na pracovní cestě déle než 5 hodin. Výše stravného se pak odvíjí od délky trvání pracovní cesty + se posuzuje, zda nebylo ze strany zaměstnavatele poskytnuto hlavní jídlo (například snídaně v rámci ubytování). Pak se výše nároku samozřejmě krátí. Výše stravného se každý rok mění na základě vyhlášky. Konkrétní výši stravného si z daného rozmezí zaměstnavatel určí interní směrnicí. Pro rok 2022 je stravné:
- 99-118 Kč když pracovní cesta trvá 5-12 hodin,
- 151-182 Kč když pracovní cesta trvá 12-18 hodin,
- 237-283 Kč když pracovní cesta trvá více než 18 hodin.
Zaměstnavatel má povinnost stravné vyplatit, má povinnost se řídit hodinami na pracovní cestě, ale výše v rámci rozmezí je čistě na něm. Samozřejmě výše musí platit pro celou firmu, nelze Frantovi dát 151 Kč / den a Jožkovi 182 Kč / den, to by byla diskriminace. 🙂
Krácení stravného, jak jsem psala výše, má také daná pravidla. Stravné musíme zaměstnanci za každé poskytnuté jídlo zkrátit až o:
- 70 % při pracovní cestě, která trvá 5-12 hodin,
- 35 % při pracovní cestě, která trvá 12-18 hodin,
- 25 % při pracovní cestě, která trvá více než 18 hodin.
Když by se dalo pod hranici?
Je možné, že by vám mohl vzniknout problém u Inspektorátu práce, pokud by si některý ze zaměstnanců stěžoval (rozumějte vás udal :-)).
Když by se dalo nad hranici?
Zaměstnavatel se může rozhodnout, že vyplatí vyšší stravné. Potom ale z té části, co je nad limity zmíněné výše, klasicky odvádí pojistné i daň. Jinými slovy je to jakoby zaměstnanci dal finanční odměnu.
Stravné za pracovní cestu v zahraničí
Pokud zaměstnanec stráví část své služební cesty v zahraničí, tak má nárok na stravné dle země, do které jste ho vyslali. Pokud je zaměstnanec v dané zemi méně než 18 hodin, tak má zaměstnanec nárok jen na část stravného:
- 1-12 hodin→ ⅓ zahraničního stravného,
- 12-18 hodin → ⅔ zahraničního stravného.
Opět je potřeba hlídat, zda neměl zaměstnanec z vaší strany poskytnuté jídlo. Pokud ano, tak opět krátíme:
- 70 % při pracovní cestě, která trvá do 12 hodin,
- 35 % při pracovní cestě, která trvá 12-18 hodin,
- 25 % při pracovní cestě, která trvá více než 18 hodin.
Co se týká zahraničního stravného, tak výpočet není vůbec tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Vznikají otázky kurzů, časů překročení hranic, kombinací českého a zahraničního stravného a tak dále. Nechejte tedy výpočet raději na účetní. 🙂
Kapesné – pracovní cesta v zahraničí
V případě, že jel zaměstnanec na služebku do zahraničí, tak mu můžete proplácet ještě kapesné. Jako zaměstnavatel si můžete dát do daňových nákladů kapesné, které je ve výši až 40 % zahraničního stravného, které je určené dle času stráveného v zahraničí. Výhoda? K zaměstnanci se dostanou peníze, z kterých není třeba odvádět pojistné ani daň. 🙂
Výpočet stravného se může zdát komplikovaný a v některých situacích tomu tak i je. Teď už si snad ale budete schopni představit, co to to stravné a kapesné je. 🙂
